aneb když psi ze mě slintají i přes zavřené dveře
Ne, ne, ne, ne! Jsem prostě tele, ano, je na čase si to přiznat. Belfast, cleaning, snídošky pro Italjance, Germánce, dokonce i na ruskáky jsem narazila. Pak pěkny sprintíček do Lurgače. Konce světa, ale mám ho ráda. Našla jsem si tam kamaráda, že. Z vlaku, hodinka chůze pro Luka. Kačenka prostě musí venčit pejsky. Hodinka zpět dom. Ukojit závislost na kafi. A tradá letět do offisu. Asi 9 mil od Greenhillu, kde bydlím. Tam první hodinu jsem v laborce, kde se čvachtám se zkumavkami. A co se nestane. Nějaký mega **** se na mě převrhl. No, smrděla jsem jak od čuby v přechodu, co se vyválela v exprementech od krys. Cajk. Kontaminované hadry jsem zvakuovala do mega pytle, převlékla jsem se a hezky načančaná letěla další 2 hodiny chuze za Paulou. Byla jsem pozvaná na oslavu. Najivně jsem si myslela, že se to vyvětrá, Ten smrad z kuže, ale ne! Snažila jsem se stranit jak jen to šlo, ale když už někdo smrdí, tak někdo smrdí. Zajistila jsem si novou reputaci. Nejenom že jsem milovním psů, ale i psi miluji mě.