aneb kloktat sůl se nevyplácí
Ne. Jak je možné, že jsem houmles, citově strádám, je mi příšerně, jsem nemocná, jsem sama, bez opory a i přesto jsem štastná? Štastná z hvězd co vidím ze svého okna. Štastná z teplé sprchy, co mikro invalidním želvím krokem teče. Štastná že mohu v 5 pm vždy obejmout teplou lidskou duši. Štastná, když vidím neznámou důchodkyni, co se mnou naváže oční kontakt, pozdraví a začne se vybavovat o weather. Již dlouhou dobu se snažím zjistit co chci. Nevím co chci. Je mi 26 a nevím co chci. Vše buduji na tom, co nechci. Vím přesně co nechci. Musím být asi hodně negativní člověk, když si stavím všechny svoje životní hierarchie a buduji život na opozici toho co nechci. Prý najdi klid ve své mysli. Dojdi k bodu, kde nebudeš mít během ticha žádné myšlenky. Musím být neskutečný laik. V mé hlavě se právě odehráva hard core bitva jak z pánu prstenu, a místo Alijaha wood tam hraje Namerenek. Vtipné jak člověk, kterého neznám mi může virtuálně dodávat energii.