žijeme ze dne na den, aneb začínám tě milovat Severní Irsko
Už vím jaké to je vstávat každý den v 5, v 6 vycházet s domova, hodinu intenzivním krokem jít na nádraží, abych byla přesně v 8 v práci. Měla jsem štěstí, že jsem potkala Richarda na Church servise v neděli v Emanuel churchu. Dělá v textilní fabrice právníka. A proč, že jsem měla štěstí? Je to textilní fabrika - není tam teplota 5 stupňu narozdíl od jiných potravinových faktory. Všechny v kolektivu aneb all staff were Irish people. Takže plním svůj cíl. Nejsem tu kvůli keš, ale kvůli jazyku. A zrovna ten právník scháněl někoho na výpomoc. Sice proces výběrového řízení, stejně jako naše jídelna, či moje hlavní nadřízená, je stejně tak v "cajku" jak židovská otázka za 2. sv. války, ale i tak, jsem přeci adult, co se musí o sebe postarat. Bydlím provizorně u Pauly. Učitelky Aj. Hledám si jiné bydlení, ale zatím to není vůbec cajk něco zde najít. Buď je spolubydlící jak sadomaso vrah, nebo jsou spolubydlíci dva sadomaso vrahové, a nebo je cena tak vysoká, že bych jedla vzduch a pila vlastní sliny. No, nic. Doufám, že zítra sluníčko vysvitne a bude další krásný den. :-)