Aneb můj první neúspěch na english teritoriu

Už to začíná být vážný. Mám 10 den emigrace za sebou, cítím se být morálně adaptovaná. Dneska si užívám svůj nečekaný day off, a možná trochu z nudy či chtivosti po materialismu, jsem požádala MUM AU, aby kontaktovala svoji kamarádku.  Byla jsem u nich na návštěvě, kdy jsme vyzvedávali prcka z B day oslavy. A tam mi řekla něco ve smyslu, že až budu chtít a budu mít čas, že si mohu u ní přivydělat. Probírala jsem to s mam, a ta, že se kámojda dotazuje kolik bych si brala. Že typický je brát si 5 liber na hodinu, a co jsem viděla já atd. Minimální mzda na hodinu je 7 liber cca. A já jsem zde jako au pair, tudíž jsem si nedělala jejich hlavní číslo pojištěnce. Takže jako by si vydělávám na svobodné noze bez smlouvy. Není to přímo práce na černo, je to legální, ale prostě dle právních podmínek tak jak to mám já by to mělo být cajk. No, a ona podotkla, že když jsem tady bez toho chytrého čísílka od úřadů, tak budu brát všude méně keš. Ok. Ptá se mě kolik jsem viděla na webu. Na webu jsem viděla jen 6 liber. Protože jsem si i řekla, že bych chtěla na hodinu 6 liber. Tak je to otázka 38 kč a myslela jsem si, že manželce mega bosse automobilové fabriky by toto nezabilo. Omyl. Jak jsem pochopila i dle výrazu Loraine, její kamarádka mě odmítla, že pomoc nepotřebuje. Teď otázka. Řekla jsem si moc? Nebo to jsou jen jejich další principy? Každopádně jsem z toho skleslá, protože potřebuji nějaký přivýdělek. Buď mě dneska nakrklo toto, či můj super start dne s mucholapkou a nebo možná i to, že jsem dneska poslala xx tisíc korun jen tak do světa za svoje každoměsíční  účty.