Půl noc, aneb v hlavě je až moc myšlenek

Dneska, mimo toho, že jsem potkala všechny ksichty, co jsem potkat neměla. A ty, na které jsem se těšit, tak mi nebyli souzněné na vidění. Pecka. 

Začalo to  16:00 , kdy jsem měla interview s Caroline. Byli jsme přesně domluvené, že si vše co a jak potvrdíme dnes. Proto jsem na včerejším kecohovoru nebyla připravená, improvizovala jsem přes sestřičky telefon, přes který jsem ani pořádně neslyšela. OK. Volám. Nebere mi to. Tak se nechávám unášet náhodným výběrek jůtubka a protahuji si záda, který mě nesktečně bolí ze sto let již staré valendy, která mě zažila jako malého pidi človíčka. Těsně po neúspěsném zavolání dorazila AJ posila, moje milovaná sestřička, která narozdíl ode mně není černá ovce rodiny v jazykové znalosti cizích jazyků. Moje potenciální au pair hlava rodiny stále nereaguje. Fajn. Neznámá žádost, přidání do přátel přes skype. Svůj kontakt na skype už posílám kdekoliv. Tak co, cinknu tam, o nic nejde. Konverzace v aj je přece k nezaplacení. Z omylem provedeného hovoru se stala docela zajimavá debata, kde jsem sice párkrát vypadla z linie porozumění, ale i tak. PECKA! Sestra pomalu se sebou házela salta. To je ta rodina, tu si vyber! Pokřikovala jako malé dítě s cukrovou vatou čekající frontu na létající slona. 

Po 3 hodinovém promýšlení jsem jí na skype napsala, že chci dorazit co nejdříve, a jestli s tím mohu počítat. Jak už tomu bývá, online sice je, ale během večera se neozvala.